Úpadek a pád Muammara Kaddáfího

Plukovník Muammar Kaddáfí vládl Libyi po 42 let. K moci se dostal skrze vojenský puč, vedený proti libyjskému králi Idrisovi, který byl de facto loutkou mezinárodního kapitálu, zajišťujíc vykořisťování ropného bohatství země ve prospěch zahraničních ropných společností na úkor libyjského lidu.

Kaddáfí přinutil ropné společnosti sdílet své bohatství s libyjským lidem. Financoval školy, nemocnice a infrastrukturu. Gramotnost, zdravotnictví a střední délka života stoupaly. Nechtěl ovšem, aby Libyjci zlenivěli a zkorumpovatěli jako občané států Perského zálivu. Neustále Libyjcům připomínal, že jednoho dne ropa dojde a budou tak muset pracovat, aby se stali soběstačnými.

Kaddáfí se zdál většině Žápaďáků praštěný, ale jeho politická filosofie a činy byly ve skutečnosti dost konzistentní: odmítal homogenizaci modernity. Jak kapitalismus tak komunismus viděl stejně v jejich materialismus a globalismu. Obhajoval třetí cestu, ve které tradiční formy života, jenž jsou nevymýtitelně plurální a specifické, mohou modernitu selektivně přijmout. Financoval národně osvobozenecké skupiny jako PLO a IRA. Podporoval antiglobalistická hnutí a vůdce jako Hugo Chaveze. Užíval si provokování Spojených států a po pádu SSSR udělal vše co mohl, aby zmařil vznik naprosto unipolárního pax Americana. Byl tak nacionalistický, jak jen vůdce vyznávající universalistické náboženství být může.

Kaddáfí spáchal mnoho zločinů, dopřával si množství drahých hloupostí a měl hrozný vkus.

Ale možná by Libye žila v míru a nebyla by v ruinách, a Kaddáfí sám by snad byl naživu a stále ve vedení, kdyby neudělal jednu fatální chybu: nerozhodl se hrát Americe na ruku. Po 9. září se Spojenými státy sdílel informace o Al-Káidě. Souhlasil opustit od výzkumu atomových zbraní, i přesto, že hrozba atomu je jedinou možností jak si v dnešním světě může jakákoli země zajistit nezávislost. Jménem Spojených států a VB mučil muslimy, aby Západ  mohl se svým typickým anglo-talmudickým pokrytectvím i nadále udržet svou přetvářku legality.

O Condoleeze Riceové mluvil jako o “Leeza, Leeza, Leeza,” a přísahal, že “ji miluje,” jako by byl kadeřník fascinovaný celebritami a ne hlava státu. Možná se snažil dostat do Inside Edition. Aspoň co já vím, nikdy nebyl hostem v Saturday Night Live nebo u Oprah.

Kaddáfí byl po celou svou vládu milován i obáván. Byl milován, protože zvýšil blahobyt svého lidu a díky svému výstřednímu charisma. Byl obáván kvůli svému krutému vypořádávání se se svými nepřáteli. Člověk si může udržet moc, je-li obáván. Vlastně to může i ku pomoci. Nikdo však nemůže vládnout, je-li ním pohrdáno. A podbízením se Americe, Kaddáfího lid svým vůdcem začal pohrdat.

Stáním se americkou děvkou si mohl Kaddáfí kompenzovat ztrátu vážnosti u svého lidu, získal by-li věrného přítele a stabilního spojence. Ale Amerika není schopna takového přátelství. Samozřejmě, všechny spojenectví by měly sloužit vlastním zájmům všech zúčastněných stran. Ale Americe je dán infantilní záchvat moralistického nadšení, který trumfuje vše a upřednostňuje vlastní zájmy. Američtí vůdci skutečně téhle kravině věří.

Takže, když byl arabský svět ve stavu nervového vzrušení z “demokracie” a “změny” a svrhávání “diktátorů”, všechny výpočty národního zájmu, veškeré skutečnosti o vyhlídkách demokracie v arabských zemích, dokonce i ultimátní dobro (jmenovitě zájmy Izraele), bylo vyhozeno oknem. Kaddáfí musel ustoupit moralizování liberálů a jejich bombám.

Nevím, jestli Kaddáfí někdy litoval otevření se “Západu,” ale jeho odpor až do konce ho v mých očích téměř vykoupil.

Lekce snad byla pro ostatní arabské vůdce, kteří jsou terčem stejných sil jasná: člověk si může dovolit být obáván a nenáviděn, ale nikdy nemůže riskovat, že v očích jeho lidu jím bude pohrdáno kvůli tomu, že vyhledal přátelství u Spojených států. Spojené státy jsou vrtkavým a bezcenným přítelem, nehodné ke zradě vůči vlastnímu lidu. Jedinou cestou k bezpečí na tomto světě zůstává Severní Korea a Írán. Odstrašování atomem je jedinou zárukou svrchovanosti, která nám na této planetě zbyla.

Source: http://radicalrevival.wordpress.com/2011/10/24/greg-johnson-upadek-a-pad-muammara-kaddafiho/ ^[3]