Print this post Print this post

Baron von Ungern-Sternberg

1,076 words

English original here

V polední době se objevila spousta spisů o postavě, o níž se, i přes její mimořádný význam ve vřavách první světové války, ví jen málo: mluvím o Romanu Mikolaji Maximilianu von Ungern-Sternbergovi.

Ferdinand Ossendowski byl prvním, kdo o něm, s využitím patřičných dramatizačních efektů, psal ve svém slavném a docela kontroverzním díle Bestie, lidé a bohové Následoval „beletrizovaný“ životopis barona Ungern-Sternberga, který vydal Vladimir Pozner pod názvem Krvavý baron: Příběh Ungern-Sternberga. Pak vyšel další fiktivní životopis od Berndta Krauthoffa: Ich befehle: Kampf und Tragödie des Barons Ungern-Sternberg.Tyto knihy však, jak se zdá, ukazují obraz postavy Ungern-Sternberga, jehož život a skutky byly dost složité a záhadné, pouze nedostatečně, což dává velký prostor fantaziím. Slavný francouzský tradicionalista René Guénon přispěl k lepšímu poznání barona publikováním pasáží z dopisů napsaných v roce 1924 majorem Alexandrovičem, který velel mongolskému dělostřelectvu v letech 1918 a 1919 pod přímým velením Ungern-Sternberga, což dokazuje jejich autenticitu. Tyto dopisy zároveň poukazují na to, jak často názory autorů beletrických životopisů vycházely z nesprávných informací – a to i ohledně baronova konce.Ungern-Sternberg byl potomkem staré baltské rodiny. Může být považován za posledního nesmiřitelného nepřítele bolševické revoluce, proti které bojoval s vytrvalou a neuhasitelnou nenávistí. Jeho nejdůležitěší vojenské skutky probíhaly v atmosféře nasycené magií a nadpřirozenem, v srdci Asie, pod vládou dalajlámy, „žijícího Buddhy“[1].

Jeho nepřátelé mu říkali „Krvavý baron“, jeho žáci mu říkali „přísný tatíček“ (carovi se říkalo „tatíček“, „báťuška“). Pokud jde o Mongoly a Tibeťany, považovali jej za ztělesnění nepřemožitelné síly boha války. Ze stejné nadpřirozené síly se podle legendy „zrodil“ Čingischán, velký mongolský dobyvatel. Tito mniši nevěří ve smrt Ungern-Sternberga, a jak se zdá, v různých chrámech stále uchovávají jeho obraz jako symbol jeho „přítomnosti“.

Když vypukla bolševická revoluce, ruský důstojník Ungern-Sternberg postavil na Východě malou armádu, Asijskou jezdeckou divizi, která byla po Kolčakově a Wrangelově porážce posledním ruským vojskem, a dosáhl s ní mnoho úspěchů. S těmito vojáky Ungern-Sternberg osvobodil Mongolsko, které bylo obsazeno čínskými vojáky, kteří měli podporu Moskvy, osvobodil Bogd Chána, který jej prohlásil za prvního knížete a vládce Mongolska a dal mu titul kněze.

Ungern-Sternberg navázal vztahy nejen s [třináctým tibetským] dalajlámou, ale také s asijskými představiteli islámu a osobnostmi tradiční Číny a Japonska. Zdá se, že toužil po vytvoření velké asijské říše založené na transcendentní a tradiční ideji, k boji nejen proti bolševikům, ale také proti všem formám moderní materialistické civilizace, jejíž nejextrémnější projev představoval právě bolševismus. Všechno nasvědčuje, že Ungern-Sternberg v tomto ohledu nesledoval jen svou iniciativu, ale byl řízen někým, kdo byl schován v pozadí.

Sternbergovo pohrdání smrtí překračovalo všechny meze, což mu podle legendy přineslo nezranitelnost. Vůdce, bojovník a stratég „krvavý baron“ byl zároveň vybaven vynikajícím intelektem a navíc i jistým druhem jasnozřivosti: měl například schopnost posoudit všechny ty, na něž upřel svůj zrak a na první pohled v nich rozpoznat vyzvědače, zrádce nebo muže nejlépe kvalifikované pro určitou funkci.

Pokud jde o jeho charakter, tak jeho spolubojovník Alexandrovič napsal: „Byl brutální a nelítostný, jak může být jen asketa. Jeho necitlivost překračovala vše představitelné, což by se dalo čekat u nehmotné bytosti se srdcem chladným jako led, neznající bolest nebo soucit, radost ani smutek.“ Zdá se nám absurdní považovat tyto rysy jeho osobnosti za následek smrti ženy, kterou Ungern-Sternberg zřejmě miloval. Vždy jde o stejnou povídačku: moderní životopisci a spisovatelé nikdy nevynechají příležitost zmínit téma lásky a ženy, i když k tomu není vůbec žádný důvod.

Vezme-li k tomu navíc v potaz fakt, že von Ungern-Sternberg byl buddhistou na základě rodinné tradice (jeden z jeho předků konvertoval k tomuto náboženství v době, kdy válčil na východě), vše nasvědčuje tomu, že Alexandrovičův popis jeho rysů vypovídá ve skutečnosti o Sternbergově nadřazenosti, jaká se zjevuje jen u těch lidí, kteří dosáhli na skutečnou transcendentní, nadlidskou úroveň. Zde již obyčejné standardy – běžná představa o dobru a zlu či sentimentální omezení – neplatí, vládne zde místo nich zákon absolutního neúprosného činu. Baron von Ungern-Sternberg by se zřejmě stal „mužem osudu“ kdyby mu více přály okolnosti. Nestalo se tak a tak jeho existence připomínala spíše tragédii padající hvězdy.

Po osvobození Mongolska napochodoval Ungern-Sternberg na Sibiř a zaútočil na jednotky „Rudého Napoleona“, bolševického generála Blüchera. Stal se postrachem bolševiků, bojoval s nimi nemilosrdně až do samého konce i když si již byl vědom beznadějnosti boje. Vydobyl důležitá vítězství a obsadil několik měst. Stáhnout se musel až po dlouhé a brutální bitvě ve Verchneudinsku[2], kde byl napaden více než desetinásobnou přesilou bolševiků, která byla navíc pevně odhodlána zničit svého posledního nesmiřitelného soupeře.

Od té chvíle není s jistotou o osudu Ungern-Sternberga nic známé. Podle dvou autorů „beletrizovaných“ biografií, Poznera a Krauthoffa, byl zrazen částí své armády, která byla vyčerpaná a demoralizovaná. Poté měl být chycen bolševiky a zastřelen. Krauthoff dokonce líčí dramatický rozhovor mezi „Rudým Napoleonem“ a Ungernem-Sternbergem, který odmítl nabídku, aby výměnou za svůj život bojoval s rudými. Zdá se však, že toto je čistá fikce, Ungern-Sternberg nebyl nikdy zajat a zemřel přirozenou smrtí blízko Tibetských hranic[3].

Různé verze se nicméně shodují v jednom detailu: Ungern-Sternberg přesně znal den své smrti. Láma navíc předpověděl, že bude po útoku rudých zraněn ve stanici Dauria. A to nejsou jediné prvky, které činí tajemnou postavu „krvavého barona“ tak sugestivní. Existuje kuriózní svědectví o účincích jeho pohledu na ty, na které upřel svůj zrak: „Cítil neznámý, nevysvětlitelný pocit hrůzy: jakoby skřípění obruče, která se stále více a více utahuje kolem jeho hrudi“. Pravdou je, že pro ty, kdo k němu měli blízko, byla jeho prestiž a nezlomnost síly jeho příkazu něčím nadpřirozeným a to jej odlišovalo od běžného vojenského velitele.

Ještě jedna pozoruhodná skutečnost: dle zpráv od Guénona se na hradě von Ungern-Sternberga následně začaly dít jakési podivné události, svou podstatou „paranormální“. Jako by síly a nenávist proti bolševickému úpadku toho, koho Tibeťané považovali za vtělení boha války, přežily jeho smrt v podobě neklidného pozůstatku této tragické osobnosti, která měla ve více než jednom aspektu rysy symbolu.

Poznámky

[1] Evola zřejmě užívá slovo „dalajláma“ v obecnějším smyslu, než jako konkrétní titul. Zde se označení vztahuje k Bogdgegénovi, třetímu stupni žijícího Buddhy v tibetském systému po dalajlámovi a pančenlámovi. Osmý Bogdgegén byl korunován na „Bogd Chána“ (Císaře) Mongolska v roce 1911 po tom, co Mongolsko získalo nezávislost na Číně. Ztratil moc v roce 1919, kdy čínská vojska obsadila Mongolsko. V roce 1920 byl uvězněn. Osvobodil jej až Ungern-Sternberg – pozn. angl. překl.

[2] Dnešní Ulan-Ude (rusky Улан-Удэ), město u jezera Bajkal.

[3] Sovětské archivy uvádějí, že Ungern-Sternberg byl skutečně zrazen, zajat, souzen a na výslovný Leninův rozkaz zastřelen – pozn. angl. překl.

Source: http://evolian.wordpress.com/2012/08/13/baron-von-ungern-sternberg/

 

If you enjoyed this piece, and wish to encourage more like it, give a tip through Paypal. You can earmark your tip directly to the author or translator, or you can put it in a general fund. (Be sure to specify which in the "Add special instructions to seller" box at Paypal.)
  • Video of the Day:

  • Kindle Subscription
  • Our Titles

    The Eldritch Evola

    Western Civilization Bites Back

    New Right vs. Old Right

    Lost Violent Souls

    Journey Late at Night: Poems and Translations

    The Non-Hindu Indians & Indian Unity

    Baader Meinhof ceramic pistol, Charles Kraaft 2013

    The Lightning and the Sun

    Jonathan Bowden as Dirty Harry

    The Lost Philosopher, Second Expanded Edition

    Trevor Lynch's A White Nationalist Guide to the Movies

    And Time Rolls On

    The Homo & the Negro

    Artists of the Right

    North American New Right, Vol. 1

    Forever and Ever

    Some Thoughts on Hitler

    Tikkun Olam and Other Poems

    Under the Nihil

    Summoning the Gods

    Hold Back This Day

    The Columbine Pilgrim

    Confessions of a Reluctant Hater

    Taking Our Own Side

    Toward the White Republic

    Distributed Titles

    Carl Schmitt Today

    A Sky Without Eagles

    The Way of Men

    Generation Identity

    Nietzsche's Coming God

    The Conservative

    The New Austerities

    Convergence of Catastrophes

    Demon

    Proofs of a Conspiracy

    Fascism viewed from the Right

    The Wagnerian Drama

    Fascism viewed from the Right

    Notes on the Third Reich

    Morning Crafts

    New Culture, New Right

    An eagle with a shield soaring upwards

    A Life in the Political Wilderness

    The Fourth Political Theory

    The Passing of the Great Race

    The Passing of a Profit & Other Forgotten Stories

    Fighting for the Essence

    The Arctic Home in the Vedas

    The Prison Notes

    It Cannot Be Stormed

    Revolution from Above

    The Proclamation of London

    Beyond Human Rights

    The WASP Question

    Can Life Prevail?

    The Jewish Strategy

    The Metaphysics of War

    A Handbook of Traditional Living

    The French Revolution in San Domingo

    The Revolt Against Civilization

    Why We Fight

    The Problem of Democracy

    The Path of Cinnabar

    Archeofuturism

    Tyr

    Siege

    On Being a Pagan

    The Lost Philosopher

    The Dispossessed Majority

    Might is Right

    Impeachment of Man

    Gold in the Furnace

    Defiance